Jména lidí a strojů - vysvětlivky

15. 10. 2010 | † 17. 08. 2013 | kód autora: Nl0

Pascalina

Pascalina - první mechanický kalkulátor
O mechanickou kalkulačku se podle dochovaných kreseb pokoušel už Leonardo da Vinci. První stroj schopný základních matematických operací vynalezl v roce 1623 profesor Wilhelm Schickard (1592-1635), který využil starší pokusy s logaritmy, díky kterým mohl násobení a dělení převádět na sčítání a odčítání. Údajně byly postaveny pouze dva prototypy, zachovala se pouze dokumentace a jednoduché náčrtky, podle kterých v roce 1960 matematik Bruno Von Freytag sestrojil funkční Schickardův počítací stroj.
Milníkem ve vývoji počítacích strojů byla Pascalina (používán též název Arithmetique), mechanická sčítací pomůcka, kterou vyrobil francouzský matematik, fyzik, filozof a teolog Blaise Pascal (1623-1662). Práci na tomto vynálezu zahájil mladý Pascal, aby pomohl svému otci, který působil jako výběrčí královských daní, se zpracováváním velkého množství dat. Pascalina byla v podstatě jednoduchá kalkulačka umožňující sčítání; docházelo k otáčení koleček s číslicemi, z nichž první reprezentovalo jednotky, druhé desítky atd., francouzská měna ale tehdy nebyla v desítkové soustavě. Jako první byla založena na přesných mechanických převodech, což je princip, který v mechanických počítacích strojích převládal po několik století, až do nástupu novodobých technologií, které umožnily budovat počítače na principu elektronických prvků. Pascalina měla zhruba velikost krabice od bot, na kovovém plášti bylo šest nebo osm číselníků s pomocnou jehlou. Pascal přístroj neustále vylepšoval a roku 1649 obdržel královské privilegium na její výrobu; bylo vyrobeno asi padesát různých exemplářů, které se ale díky své vysoké ceně neprodávaly. První psaný dokument o Pascalině lze nalézt v Diderotově Encyklopaedii z roku 1751. Dnes je Pascalina cenným exponátem v několika muzeích: čtyři exempláře jsou zachovány v Conservatoire National des Arts et Métiers v Paříži, dva přístroje vlastní Musée du Ranquet v Pascalově rodném městě v Clermont - Ferrand, další je v Drážďanech a v soukromé sbírce společnosti IBM. Pascal později upřel svou pozornost jiným směrem, věnoval se studiu atmosférického tlaku, formuloval Pascalův zákon, přispěl významným způsobem k vývoji některých oborů matematické algebry, integrálního počtu, počtu pravděpodobnosti aj. Po zásluze po něm byla pojmenována jednotka tlaku nebo programovací jazyk PASCAL.



Gottfried Wilhelm von Leibniz

Gottfried Wilhelm von Leibniz (1. července 1646 Lipsko – 14. listopadu 1716 Hannover) byl německý filosof, vědec a matematik píšící převážně v latině a francouzštině.

Zaujímá důležité místo v dějinách filosofie a dějinách matematiky. Nezávisle na Isaacu Newtonovi objevil integrální kalkulus a jeho způsob zápisu se používá dodne...

.... Rovněž vynalezl dvojkovou soustavu, základ prakticky veškeré dnešní počítačové architektury. Na poli filosofie je znám především pro svůj optimismus, tedy přesvědčení, že náš vesmír je tím nejlepším možným vesmírem, jaký jen Bůh mohl stvořit. Spolu s Reném Descartem a Baruchem Spinozou byl jedním ze tří největších racionalistů 17. století a předchůdců moderní logiky a analytické filosofie. Jeho filosofie se však zároveň odkazovala na scholastickou tradici, ve které logika taktéž hrála důležitou roli.

Leibniz také výrazně přispěl k rozvoji fyziky a techniky a předznamenal myšlenkové pochody, které se mnohem později projevily v biologii, medicíně, geologii, teorii pravděpodobnosti, psychologii, jazykovědě či informatice. Věnoval se i politice, právu, etice, teologii, historii, filosofii a filologii. Jeho práce na tuto pestrou škálu témat jsou roztroušeny v mnoha knihách, odborných článcích a desetitisících dopisů.



Charles Babbage

Charles Babbage (26. prosince 1791 – 18. října 1871) byl anglický matematik, filozof, vynálezce a strojní inženýr, který jako první přišel s nápadem sestrojit programovatelný počítač. Části jeho nedokončených strojů jsou vystaveny v Londýnském vědeckém muzeu. V roce 1991 byl podle Babbageových originálních plánů sestaven plně funkční diferenční počítací stroj, za pomoci prostředků dostupných v 19. století. Tím se ukázalo, že by skutečně fungoval už tehdy. O devět let později dokončili ve vědeckém muzeu i tiskárnu, kterou Babbage pro svůj počítací stroj navrhl. V současnosti je Babbage, díky vynálezu prvního mechanického počítače, jenž nakonec vedl k návrhům komplexnějších strojů, považován za "otce počítače".


George Boole

Matematik George Boole se narodil 2. listopadu 1815 v Lincolnu v Anglii. Byl synem chudého ševce.

V necelých 16 letech se stal asistentem učitele na základní škole. O 4 roky později si založil vlastní školu. V té době začal vážně studovat matematiku. Toto jeho rozhodnutí bylo dáno pocitem neúspěšnosti při používání matematických textů při výuce matematiky.

V roce 1840, pouze po 5 letech studia matematiky napsal Boole po prostudování prostudoval práce Laplace a Lagrange svou první původní práci. V roce 1844 dostal za svůj článek o operátorech zlatou medaili Královské společnosti. Tato pocta mu zajistila uznání britských matematiků. Od té doby se věnoval matematice naplno.

V roce 1849 nastala v Booleově životě zásadní změna: stal se do konce svého života profesorem matematiky na Queen's College v irském Corku.

V roce 1854 vydal práci, v níž novým způsobem zkoumal logiku a redukoval ji na jednoduchou algebru. Tím zavedl do matematiky logiku. Později se algebra logiky začala nazývat Booleovská a našla široké uplatnění zejména ve výpočetní technice.

V roce 1855 se oženil. Roku 1857 byl přijat za člena Britské královské společnosti. Zabýval se také diferenciálními rovnicemi a napsal o nich práce vydané v letech 1849 a 1850.

George Boole zemřel na zápal plic 8. prosince 1864 v Irsku.


Claude Shannon

Claude Elwood Shannon (30. dubna 1916 – 24. února 2001), byl americký elektronik a matematik, zvaný "otec teorie informace".Byl také zakladatelem teorie návrhu digitálních elektrických obvodů.

Shannonovo-Fanovo kódování je statistická metoda bezeztrátové komprese navržená roku 1949 Shannonem, Weawerem a Fanem. Od Huffmanova kódování se liší pouze konstrukcí binárního stromu: Množina znaků je rekursivně dělena vždy na dvě podmnožiny, aby součet výskytů znaků v obou podmnožinách byl přibližně stejný. Jedné podmnožině je pak v kódu přiřazena binární 1 a druhé 0. Tento kód je tedy konstruován od kořene k listům a na rozdíl od Huffmanova kódování, jehož kód je tvořen od listů ke kořenu, nemusí být optimální.


Konrád Zuse

Konrad Zuse (22. června 1910 – 18. prosince 1995) byl německý inženýr a průkopník počítače. Jeho největší úspěch byl dokončení první funkční pásky-skladoval-program-kontrolovaný počítač, Z3, v 1941. V roce 1998 Z3 byl dokázaný být Turing-kompletní.

Z3 je prohlašoval, že je "první počítač” jako takový, ačkoli toto závisí na komplexu a důvtipných definitional záležitostech, zatímco stroj nebyl opravdově general-purpose ve způsobu pozdnějších strojů (viz druh historie práce na počítači pro důkladnou diskuzi). Zuse také navrhl vysokoúrovňový programovací jazyk, Plankalkül, údajně v 1945, ačkoli toto byl teoretický příspěvek od té doby, co jazyk byl vlastně nikdy uskutečněn za jeho života a dělal ne přímo vliv brzy realizoval jazyky.

Kromě jeho technického díla, Zuse založil první počítačovou startovací společnost v roce 1946. Tato společnost stavěla Z4, který stal se první reklama počítač, najímaný k ETH Zürich v roce 1950. Kvůli okolnostem druhé světové války, nicméně, Zuse práce zpočátku pokračovala velmi nepovšimnutý ve V. Británii a nás; možná jeho první dokumentovaný vliv na americkou společnost byl IBM má 1946 volby v jeho patentec...

.... V pozdních šedesátých létech, Zuse navrhl pojetí vypočítavého prostoru (počítání-založený vesmír).

Tam je replika Z3, stejně jako Z4, v Deutsches muzeu v Mnichově.

Deutsches Technikmuseum Berlín v Berlíně věnuje zvláštní výstavu k Konradovi Zuse a jeho práce. Ukázaný být dvanáct jeho strojů, včetně kopíroval Z1, originální dokumenty, včetně Plankalkül, a několik Zuse obrazů.


Colossus

Colossus byl elektronický počítací stroj, který byl Brity použit k prolomení německého šifrování za Druhé světové války.

První generace Colossus Mark 1 byla vyrobena v roce 1943 a druhá generace Colossus Mark 2 v roce 1944.


John Fleming

???

John Von Neumann

 

John von Neumann (Neumann János) (28. prosince 1903 Budapešť Rakousko-Uhersko – 8. února 1957 Spojené státy americké) byl maďarský matematik židovského původu, který značnou měrou přispel k oborům jako jsou kvantová fyzika, funkcionální analýza, teorie množin, ekonomika, informatika, numerická analýza, hydrodynamika, statistika, a mnoho dalších matematických disciplín.

John Ludwig von Neumann, se narodil v Budapešti v rodině bohatého maďarského bankéře. Od malička projevoval znaky geniality – měl jazykové nadání a neobyčejnou paměť. Říká se o něm, že v šesti letech byl schopen žertovat s otcem ve starořečtině a zpaměti uměl dělit osmimístnými čísly. Od dvanácti let ho soukromě učil nejlepší profesor matematiky z budapešťské univerzity. V sedmnácti publikoval svou první vědeckou práci. Následující rok se zapsal na budapešťskou univerzitu, na radu otce zvolil perspektivní obor chemické inženýrství. Studium bylo pro něho tak snadné, že se nudil, a tak ve volném čase napsal doktorskou práci z matematiky. Ve dvaadvaceti letech odešel na univerzitu do Berlína, kde nastoupil jako nejmladší asistující profesor v historii. Začal se zabývat kvantovou teorií a teorií neuronové sítě. Už tehdy byl uznávaným vědcem, ale celosvětově se proslavil v roce 1928 jako spolutvůrce matematické teorie her, která je dodnes používána v ekonomice i v politice. V roce 1929 – už jako světově proslulý vědec – se stal spolu s Albertem Einsteinem zakládajícím členem a vedoucím oddělení matematiky nového Institut for Advanced Study v Princetonu.

Nejvýznamnější jsou jeho objevy jako průkopníka digitálních počítačů a operační teorie kvantové mechaniky (takzvaná Von Neumannova algebra), tvůrce teorie her a konceptu buňkového automatu.

Spolu s Edwardem Tellerem a Stanislawem Ulamem se zabýval jadernou fyzikou, kde vytvořili základní předpoklady termonukleárních reakcí a vodíkové bomby.


Alan Mathison Turing

 

Alan Mathison Turing (23. červen 1912 – 7. červen 1954) byl významný britský matematik, logik, kryptoanalytik a zakladatel moderní informatiky.

Turingovy největší vědecké zásluhy tkví v jeho článku "On Computable Numbers, with an Application to the Entscheidungsproblem" z roku 1936. Zavádí v něm pojem Turingova stroje, teoretického modelu obecného výpočetního stroje, který se stal jedním ze základů informatiky, a dokázal, že problém zastavení Turingova stroje není rozhodnutelný. Na základě Church-Turingovy teze pak lze toto zjištění aplikovat na Hilbertem formulovaný tzv. Entscheidungsproblem neboli problém rozhodnutelnosti.

Za druhé světové války byl Turing jedním z nejdůležitějších vědců, kteří v Bletchley Parku luštili německé tajné kódy šifrované především strojem Enigma. Toto úsilí bylo velice úspěšné a Angličané měli po větší část války k dispozici nepřátelskou komunikaci. Turing však nebyl nijak veřejně oceněn a dokonce o své práci nemohl ani mluvit, jelikož by tím porušil státní tajemství.

Po druhé světové válce byly myšlenky Turingova stroje využity při konstrukci prvních počitačů řízených programem uloženým ve vnitřní paměti. Tyto počítače Turing prakticky využíval v 50. letech, kdy pracoval na teoretickém vysvětlení morfogeneze.

Turingův osobní život byl spíše nešťastný a je dodnes zkoumán mnohými životopisci. Byl značné podivínský, nadto praktikující homosexuál. V roce 1952 se v souvislosti s krádeží v Turingově domě policie dověděla o jeho vztahu s devatenáctiletým přítelem. Takové jednání bylo ve Velké Británii až do roku 1994[1] trestné. V souvislosti s tím mu byl odepřen další přístup k utajovaným informacím a tedy i jeho účast na šifrování ve Vládním komunikačním centru GCHQ. Mohl ale dále přednášet.

Turing byl odsouzen a musel volit mezi ročním vězením a podmíněným prominutím trestu (probation), které ovšem bylo vázáno na podstoupení roční hormonální "léčby" (organo-therapic treatment).[2][3] Rozhodl se pro druhou možnost: po dobu jednoho roku dostával ke snížení libida dávky estrogenu, což je ovšem způsob chemické kastrace. Estrogen mu navíc způsobil gynekomastii (růst prsů): nevítaný příklad morfogeneze, kterou se zrovna zabýval.

O dva roky později zemřel na otravu kyanidem draselným. Tím mělo být napuštěno jablko, ze kterého trochu snědl. Přítomnost kyanidu v jablku nebyla testována, jako příčina smrti byl kyanid určen až při pitvě. Podle oficiálního stanoviska se jednalo o sebevraždu, čímž byly odmítnuty spekulace o náhodě (nedbalé skladování chemikálií) nebo o vraždě (politické, špionážní).


SAPO

 

Prvním počítačem vyrobeným v Československu byl SAPO (SAmočinný POčítač), který byl uveden do provozu v roce 1957. Obsahoval 7000 relé a 400 elektronek. Měl magnetickou bubnovou paměť o kapacitě 1024 dvaatřicetibitových slov. Pracoval ve dvojkové soustavě s pohyblivou řádovou čárkou. Tento počítač měl dvě zvláštnosti: první bylo, že byl pětiadresový neboli součástí každé instrukce bylo 5 adres (2 operandy, výsledek a adresy skoků v případě kladného a záporného výsledku) a druhou bylo, že se vlastně jednalo o tři shodné procesory, které pracovaly paralelně. Výsledek každé operace z jednotlivých procesorů se mezi sebou porovnal a o výsledku se rozhodovalo hlasováním. Pokud byl shodný alespoň ve dvou případech, byl považován za správný. Pokud se ve všech třech případech lišil, operace se opakovala.

Počítač SAPO byl zkonstruován prof. A. Svobodou, Dr. Oblonským a jejich spolupracovníky v Ústavu matematických strojů (pozdější Výzkumný ústav matematických strojů) a byl instalován v budově ústavu na Loretánském náměstí. Tři roky po jeho spuštění, v roce 1960, počítač SAPO shořel. Z jiskřících releových kontaktů se vzňala loužička oleje, kterým se relé promazávala.

Zobrazit další články tohoto autora

Další články z rubriky sex

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.